Neapolština v písni

Jazyk, ne přízvuk

Neapolština, ve vlastním jazyce napulitano, je románský jazyk italo-dalmatské větve, kterým se mluví ve většině kontinentální jižní Itálie. Je pojmenována po Neapolském království, které kdysi zahrnovalo většinu tohoto území a mělo toto město za své hlavní. Dne 14. října 2008 zákon regionu Kampánie stanovil, že neapolština má být chráněna. V rámci Itálie nemá žádný formální národní status.

Proč se v ní zpívá

Všechny neapolské písně jsou napsány a provedeny v neapolštině. Hudbu zpívají mnozí neneapolští zpěváci, ale je obtížné ji správně zazpívat bez znalosti dialektu, který je klíčový pro správnou intonaci. Několik cizinců napsalo vlastní dialektové písně, mezi nejznámější příklady patří 'A vucchella od Gabriela D'Annunzia a Tu sì 'na cosa grande od Domenica Modugna.

Jak zní

Nejvýraznější rozdíl oproti italštině spočívá ve výslovnosti. Nepřízvučné samohlásky se oslabují do šva, zvuku a ve slově about, a proto se titul jako 'O sole mio vyslovuje s měkkými koncovými samohláskami. Neapolština také zachází s některými souhláskovými skupinami jinak: tam, kde italština má mondo a quando, neapolština má munno a quanno. Mnoho Neapolitánů také mluví italsky s neapolským přízvukem a stejným oslabováním samohlásek.

Co ji odlišuje od italštiny

Výslovnost je nejsilnější překážkou porozumění, ale právě gramatika tento jazyk odlišuje. Neapolština má neutra a jedinečné tvoření množného čísla; rod a číslo se označují změnou přízvučné samohlásky, nikoli koncové samohlásky jako v italštině. Italština a neapolština jsou vzájemně srozumitelné v různé míře, v závislosti na mluvčích.

Literatura a jeviště

Neapolština má bohatou literární, hudební a divadelní historii. Wikipedia uvádí Giambattistu Basileho, Eduarda Scarpettu, jeho syna Eduarda De Filippa, Salvatoreho Di Giacoma a Totòa. Díky tomuto dědictví a práci Renata Carosoneho v 50. letech 20. století se stále používá v populární hudbě a Pino Daniele a Nuova Compagnia di Canto Popolare jí získali celonárodní pozornost.

Jazyk, který cestoval

Z velké části díky masové emigraci z jižní Itálie na konci 19. a ve 20. století existují mluvčí neapolštiny v italských komunitách ve Spojených státech, Kanadě, Austrálii, Brazílii, Argentině, Uruguayi, Mexiku a Venezuele. Ve Spojených státech kontakt s angličtinou a sicilštinou způsobil, že se tradiční neapolština výrazně liší od dnešní mluvy v Neapoli. Neapolština také ovlivnila intonaci španělštiny mluvené v Buenos Aires a v Uruguayi, což je další způsob, jakým její zvuk cestoval.

Poslouchat bez slov

Nemusíte rozumět neapolštině, abyste si užili koncert jejích písní. Témata jsou známá: láska, touha, moře, slunce, samotná Neapol. Letmý pohled na překlad jednoho či dvou názvů předem stačí k tomu, abyste věděli, o čem píseň je. Když přijde společné zpívání, melodie vás ponese a hosté, kteří neznali ani slovo, to popisují jako univerzální.

Přečtěte si dále: O sole mio: příběh

Pro koho to není

Pokud se chcete naučit mluvit neapolsky, hodinový koncert vás to nenaučí. Univerzita Neapol Federico II nabízí kurzy kampánské dialektologie od roku 2003, ale jejich cílem je studovat historii a společenskou roli jazyka, nikoli učit studenty mluvit. Pro tento koncert stačí poslouchat. A pokud chcete zkratku k plynulosti, hodina písní vám dá hrstku zvuků a melodii, ne gramatiku.