O sole mio: příběh

Píseň v kostce

O sole mio je neapolská píseň napsaná v roce 1898. Její neapolský text napsal Giovanni Capurro a hudbu složili Eduardo di Capua (1865 až 1917) a Alfredo Mazzucchi (1878 až 1972). Název se doslovně překládá jako mé slunce, případně mé sluníčko. Text byl přeložen do mnoha dalších jazyků a melodie patří k nejznámějším, které kdy z Neapole vzešly.

Kde vznikla

Podle tradičního podání složil Di Capua hudbu v dubnu 1898 v Oděse, když byl na turné s otcovou kapelou. Treccani uvádí i nejrozšířenější verzi: nejprve vznikla melodie a nakladatel F. Bideri později svěřil slova Capurrovi, redaktorovi časopisu Tavola rotonda. Treccani dodává, že podle důvěryhodnějších pramenů se Di Capua s nakladatelem dohodl již před odjezdem do Ruska a Capurrovy verše si vzal s sebou.

Mazzucchiho podíl

Téměř 75 let po vydání byla hudba obecně připisována pouze Di Capuovi. Ukázalo se však, že melodie byla rozpracováním jedné z 23 skladeb, které Di Capua rok předtím koupil od Alfreda Mazzucchiho. V listopadu 1972, krátce po smrti svého otce, podala Mazzucchiho dcera prohlášení u italského úřadu pro literární vlastnictví a žádala uznání svého otce jako spoluautora 18 Di Capuových písní.

Rozhodnutí z roku 2002

V říjnu 2002 turínská soudkyně Maria Alvau prohlášení potvrdila a rozhodla, že Mazzucchi je oprávněným spoluautorem oněch 18 písní, protože obsahovaly melodie, které složil a v červnu 1897 prodal Di Capuovi spolu s písemným svolením volně je používat. V době tohoto rozhodnutí tedy „O sole mio ještě nevstoupilo do veřejného vlastnictví v žádné zemi, která je smluvní stranou Bernské úmluvy, což by se v Itálii stalo, kdyby byl Di Capua jediným autorem.

Piedigrotta, 1898

Treccani uvádí, že oznámení v Tavola rotonda z roku 1898, v předvečer slavnosti Piedigrotta, představilo píseň s veršem o vzpomínání na své slunce z dálky. To ji zařazuje do festivalového období, které formovalo neapolskou píseň, a Treccani ji cituje jako první slavný příklad nového, cizími vlivy poznamenaného stylu. Příběh spojuje píseň se stejným světem nakladatelů, básníků a soutěží, jaký popisuje historie canzone napoletana.

Přečtěte si dále: Historie neapolské písně

Z Neapole do světa

V roce 1915 nahrál Charles W. Harrison první anglickou verzi. Píseň hráli a převzali mnozí umělci, mezi nimi Enrico Caruso, Beniamino Gigli, Mario Lanza, Luciano Pavarotti a Andrea Bocelli. Pavarotti za své podání získal v roce 1980 cenu Grammy za nejlepší klasický vokální výkon. Na zahajovacím ceremoniálu letních olympijských her v roce 1920 v Antverpách zazněla místo italské státní hymny, jejíž notový materiál nebyl dodán.

It's Now or Never

V roce 1949 nahrál americký zpěvák Tony Martin píseň There's No Tomorrow, která použila tuto melodii. Asi o deset let později ji slyšel Elvis Presley, který byl s americkou armádou ve Západním Německu, a nahrál si soukromou verzi na pásku. Po propuštění si vyžádal nový text od Aarona Schroedera a Wallyho Golda a výsledek, It's Now or Never, se stal celosvětovým hitem. Pokud vám tedy melodie před prvním slovem připadá povědomá, možná je to právě proto.

Zpívat ji na koncertě

Hodinový koncert končí společným zpěvem písně 'O sole mio. Italštinu nepotřebujete: i hosté, kteří neznali ani slovo, na něj stále rádi vzpomínají. Nejprve poslouchejte tvar melodie, pak se přidejte ke sboru, až se přidá celý sál. Účinkující vedou a všichni zpívají společně. Každý termín má jiného interpreta, takže verze, kterou uslyšíte, bude jedinečně vaše.